Pirena 2010 - report

2010-03-27

Plánovaný den odjezdu na španělskou Pirenu se začínal pomalu blížit. Poslední tréninky se nesly ve znamení nejistoty a pochyb, zda vůbec jsou naši psi dobře připraveni a jestli jsou schopni zvládnout těžký čtrnáctidenní závod. Po více jak pěti měsících příprav se nám před odjezdem vůbec nedařilo. Psi ztratili chuť a nadšení pro běh a ani delší odpočinek na situaci nic neměnil. O třetím psu do týmu rozhodl vlastně až poslední trénink, který se po dlouhé době zase povedl. Maxík dostal znova chuť pořádně zabrat a tím si sám vylosoval poslední volné místo do našeho týmu...

První dvě etapy se jely na stejném místě. Náročný kopcovitý okruh, který by byl vhodný i pro motokrosové závody, nahoru dolu s prudkými výjezdy a sjezdy. Druhý závodní den se ukázal pro mnohé závodníky jako jeden z rozhodujících, závod se zde nemohl vyhrát, ale prohrát ano. V této etapě se jelo na neskutečně rychlém a zmrzlém sněhu, kdy běžkař neměl žádnou šanci psy brzdit ani jim nějak pomoci. Někdo z českých závodníků to komentoval slovy "jesli víš jaké to je jezdit na běžkách na zamrzlém rybníce a to ještě dokopce a z kopce".
První etapu výhrál Jiří Suchý a povedlo se mu porazit i hvězdu minulé Pireny Lenu Boysen Hilestad. Třetí byla K. G. Pestel z Německa. Druhá etapa byla ovlivněna extrémními podmínkami na trati. Závodníci doslova padali z kopce dolů, kdy psi odmítli táhnou a jezdec se kutálel zpět pod kopec. V této etapě Jirka Suchý obětoval své ambice a pomohl na trati německé zavodnici, čímž přišel o celkově první místo. Za to mu byla udělena cena fair play. Zuzka se také bohužel nevyhnula problému, kdy se psi jednou otočili a tento kopec vyjeli až napodruhé. Dobrou taktikou, jak se později ukázalo, bylo sundat lyže a kopec pěkně vyběhnout po svých.
Po prvních dvou etapách bylo jasné, že o první dvě místa je asi rozhodnuto. Jirka s Lenou byli o třídu jinde než zbytek startovního pole.
Další a pro nás úspěšnou třetí etapou bylo lyžařské středisko Candanchú. Jel se dvakrát 6km okruh a tentokrát byla trať téměř dokonalá a konečně se dalo pořádně lyžovat. Rozhodli jsme se, že i přes menší velikost našich fenek vezme Zuzka právě je. Holky se ukázaly jako skvélé sprinterky a dojely si pro první bednu, třetí místo. Paráda!!!
Následoval jediný delší přesun do dalšího krásného lyžařského střediska Pla d´Beret, kde jsme měli absolvovat další tři náročné etapy a to ve velmi krátkém časovém rozmezi.
Na tzv. Beretu se jely tři etapy a to v následujícím pořadí ranní, večerní a druhý den ráno znovu pěkně na start.
Prní etapu na Beretu běžel Maxík s Miušou a opět to dotáhli na třetí místo. Večer jsme udělali chybu, že jsme znovu zapřáhli Maxíka, který má vzhledem ke své konstituci problémy s vytrvalostí (no jen jestli to není špatným tréninkem) a tým doplnila neúnavná Lola, která na Pireně běžela vždy tyto náročné kombinace krátce po sobě jdoucích závodů. Zvládala to nejlépe. Večerní etapu bohužel Maxík běžel na pokraji svých sil a celou trasu Zuzka ztrácela drahocený čas. Naštěstí to nebylo tak hrozné a v takto dlouhém závodě je nejlepší vše hned hodit za hlavu a soustředit se na další den, protože tam může být vše jinak.
A taky že bylo, a opět u toho byly holky. Ranní a poslední etapu na Beretu celý český tým skijoringářů zvládl super. Byl to triumf českého skijoringu. Jirka opět vyhrál, Zuzka s Miušou a Lolou vyválčily druhé místo a stupně vítězů uzavíral bojovník Michal Ženíšek.
Jak se to zpívá v té písničce? Jednou jsi dole a jednou nahoře… A tak je to i ve sportu, no a v životě nevyjímaje.
Takže z Beretu jsme nakonec odjížděli s dobrými pocity a očekáváním, co nám přinesou další etapy ve Francii a Andoře.
Při takto dlouhém závodě se ukázalo, jak moc je důležité, aby psi byli schopni rychle zregenerovat a opět doplnit vše potřebné. Hodně se nám osvědčilo častější krmení (spíše takové polévky) a to několikrát denně. Ve volném dni jsme všechny psy namasírovali a trochu uvolnili, aby byli dobře připraveni na druhou půlku závodu.
Další etapa na Port Aine byla z důvodu nepřízně počasí zrušna. Silný vítr na hřebeni a dle pořadatelů i hluboký sníh na trati znemožňoval skijoringářům bezpečnou jízdu. Druhý den to samé místo, ta samá trať, ale počasí nám dnes přeje. Jede se! Etapa na Port Aine byla svým profilem nejkopcovatější, stoupá se až do 2500m.n.m. Po půlce závodu bylo jasné, že první dvě místa jsou rozhodnuta. Jirka zůstává hlavním faforitem. O třetí místo se však bude ještě tvrdě bojovat. Michal Ženíšek se Zuzkou se tahají o vteřiny a do konce závodu nebude jasné, kdo bude moci v La Molině vystoupit na konečné třetí místo. Ale zpět k Port Aine, zapřaháme Maxíka s Miušou. U nás na Božáku běhali mockrát v hlubokém sněhu, mockrát do prudkých kopců. Snad to dnes zúročí! Já se jen modlím, ať se nic nestane, až se bude sjíždět černá sjezdovka zpět na místo startu.
Náš tým to zvládl skvěle, Zuzka zaostala pouhou minutu za několikanásobnou mistryní světa L. B. Hillestad, kdy Jirka Suchý opět potvrdil suveréním výkonem své první místo.
Po této etapě se celá kolona závodníků a organizátorů přesouvá do Francie, kde se pojedou dvě náročné etapy v pouhých dvanácti hodinách. Místem konání je Chioula, hosrké sedlo s nadmořskou výškou 1431 m.n.m. Je to jen několik kilometrů od mýtického stoupání na Pla d´Beille. Místo, kde pojedeme noční etapu, skýtá úžasné horské scenérie, ani by nebylo třeba zde závodit, stačí se jen kochat krajinou.
Ale jsme tady kvůli závodům, tak jdeme na to! Ještě v rychlosti přemazávám celému týmu lyže a sanice, protože naše předpověd nevyšla. Zuzka jede s holkama. Trať je čistě sprintová a to našem hafanům moc nesedí, ztrácíme….sice jen několik vteřin, ale kdoví jestli nám zrovna tyhle nebudou na konci chybět…Start a cíl nejsou na stejném místě, o to je to pro doprovodný tým těžší. Cíl je v krásné vesnici, kde večer vládne parádní atmosféra. Mažeme lyže, poté se u večeře scházíme v malém sálu a rozebíráme předešlou etapu. Spát jdeme až pozdě po půlnoci a ráno opět brzké vstávání (na které si né a né zvyknout), následuje napojení psů, příprava materiálu..prostě obvyklý rituál, který se už tak nějak zautomatizoval. Každý ví, co má dělat a tým šlape skvěle. Ráno se startuje už v osm hodin a slunce teprve vychází. Dnes všem závodníkům závidím, že se můžou pustit na trať. Pro dnešek měníme Miu za Maxíka a jde se na věc. Za Zuzkou startuje už jen Lena a Jirka. V těchto dvou etapách se jede po minutě. Po několika málo kilometrech Lena Zuzku dojíždí a tak spolu pokračují až do cíle, kdy se jim podaří ještě dojet Michala. Etapu vyhrál Jirka Suchý, Zuzka sice Michalovi nějakou vteřinu zase vrátila, ale určitě ještě není rozhodnuto. A náskok v řádech několika minut se může velice snadno rozplynout, tak jak už se nám to mockrát stalo. Zbývají poslední dvě etapy. Zuzka si drží třetí místo o tři minuty. Michal to nevzdává a tak rozhodnou etapy na Grau Roig a La Rabasse.
Naši psi mají můj velký obdiv a děkuji jim zato, jak se snažili. První závodní sezona a hned tak dlouhý a náročný závod. Není to pro ně jenoduché. Každý pes odvádí své maximum, kterého je momentálně schopen a to je pro mě to nejcennější.
Etapa na Grau Roig je čistě sprintová. Jede se opravdu hooodně rychle. Lena vítězí a ještě navíc poráží nejrychlejší spřežení Toma Andrese o necelou minutu!!! Zuzka dnes není spokojená, psi už prostě nemůžou a z kopců hodně ztrácí. Přesto Michala poráží o pět vteřin a podtrhuje tím vyrovnanost tohoto závodu. Drama pokračuje. Rozhodne až úplně poslední etapa. Asi to tak má být. Už jsme se s tím smířili, závodí se až do úplného konce.
Poslední etapa se jede v přírodní rezervaci NaturLandia - La Rabassa. Řešíme koho tuto poslení etapu zapřáhnout, Mia se zdá už hodně unavená a moc nechce žrát. Maxík nás trochu straší svou nevyrovnaností, kdy je schopen běžet s nejlepšími, ale také úplně vyhořet. Nejstabilnější výkony podává Lola. I když už nemůže, je schopná stále běžet. Je rozhodnuto, Lola je jasná a pak sázíme na Maxíka, který v kopcovitém terénu odvede více práce než drobná fenka.
Před startem následuje krátký rozhovor s Maxíkem, kdy se mu snažím vysvětlit, že už je to poslední etapa a pak se bude už jenom krásně povalovat ve vleku a odpočívat. Prostě se mu snažím vysvětlit situaci a ať dobře táhne. Kouká na mě docela chápavě, tak uvidíme.
Opět vládne slunečné počasí, teplota slabě pod bodem mrazu a předstartovní napětí začíná vrcholit. Dnes nepotřebujeme útočit na stupně vítězů, dnes stačí jen závod absolvovat bez většího problému, což by mělo stačit na udržení třetího místa v konečném pořadí. Štěstí nám nakonec přeje. Lena v půlce závodu dojíždí Zuzku a ta se jí snaží udržet. Bohužel se psi v jedné zatáčce přeskočili a chvíle motání znamená ztrátu kontaktu. Do cíle Zuzka ještě Lenu dojíždí. Je vyhráno!! Zuzka získává v etapě třetí místo a podtrhuje tím své celkové třetí místo. Michal dojíždí jako pátý se ztrátou jedné minuty. Etapu vyhrála L.B. Hillestad.
Následuje vyhlášení a dnes si to opravdu užíváme, bereme Maxíka na stupně vítězů. Já otvírám Whisku a připíjeme si na zdraví a na krásný závod. Máme radost, ale na druhou stranu je nám to trochu líto, že tohle krásný šílenství končí...
Zítra nás čeká jen exibiční etapa pro diváky a sponzory v La Molině, kdy se už čas nezapočítává do pořadí. A pak slavnostní vyhlášení.
V La Molině vládne pohodová a uvolněná atmosféra, nikam už se nespěchá. Fotíme se na sjezdovce se zbytkem českých závodníků. Užíváme slunce a už teď vím, že bych se na tenhle závod rád ještě někdy vrátil. Tímto děkuji ostatním českým závodníkům jako je Jirka Suchý, Sven Czastka a Michal Ženíšek za super závod a pohodovou atmosféru v česém týmu. Za pomoc na začátku závodu, kdy jsme měli problémy s autem.

Tak díky Pireno, a zase někdy au revoir!