Mistrovství světa Bernau 2015

2015-02-24

Po etapovém závodě Border Rush jsme si domů přivezli nemocné psy. Vypadalo to jako na střevní virozu, či co. Takže před MS jsme stihli jenom tři tréninky a z toho až ten poslední v úterý byl docela slušný, ale stále né ideální.

První den v pátek bylo velké teplo a start až odpoledne. Naštěstí pořadatelé rozhodli zkrátit trat na půlku. I přesto náročných 20km. Teplo udělalo své a psi po prvním dnu nevypadali dobře. Obrovskou práci udělal opět Ziggy, který vlastně udělal závod.

Druhý den, pro nás ten nejhorší.....Do lídru Mia-Dark, který už od začátku nedělal dobré tempo a do druhého kola jsem ho musel vyměnít za Korala, který bohužel také neměl den a trápení hlavně ve druhém kole bylo zpečetěno. Psům se vůbec nechtělo. I po rovince klus, no hrůza....Každý kopec běžet na doraz, z mé strany to byl takový půlmarton po vlastních. Takto jsem neběhal ani v Alpách, v úplně jiných kopcích. Ale po cestě jsem si říkal, že to nepustím, že se na to nevykašlu, že možná i ostatní nemají ideální den. Tak jsme to nějak doslova doplácali do cíle. K údivu posun na třetí místo, i přes tak špatný běh. I to tak někdy bývá. Pamatuji si na Alpentrail, kdy jsme zajeli úžasnou etapu...., a nakonec to bylo v cíli páté místo o 40s...Tak to je.

Po dojezdu kulhá Konan plus Flek, poslední den nebude už z koho vybírat....

Do posledního dne tedy moc optimismu nezbylo. Další docela teplý den, další dvě kola před námi. Dopoledne jsem ještě závodil ve druhé české štafetě na prvním úseku. Pak rychle převléci a šup zase do práce...napájet, připravit sáně apod...Sestava na poslední den Mia, Ziggy, Dark, Great, Koral a Enrique. Hned po dvaceti minutách jsem dojel švýcarskou závodnici, což nám dodalo hodně klidu. Snadno jsme ji předjeli a táhli si ji za sebou celé první kolo. Tentokrát už se psům do druhého kola nechtělo, chvili přemoluvání a šlo to. Za chvili měním Ziggyho za Korala a pokračujeme stále slušně dopředu. V půlce druhého kola švýcarskou závodnici nadobro nechávám za sebou. V posledním kopci před sebe pouštím první open teamy a skoro osudná moje chyba, kdy stojím více jak tři minuty za Martinem Dicklem, který nemůže naložit psa do vaku. Pak už musíme jet dále, tohle se nám mohlo vymstít. Zbytečná chyba. Poslední kopec Enrique doslova sotva plete nohama, největší pes, toho ani snad nemůžu naložit do saní. To by bylo po závodě. Dávám tyčinku, trochu morální podpory a prosím ho, at ještě vydrží. Ukázal se jako velký bojovník se srdcem na pravém místě. Ted už spřežení tlačím do cíle snad i ušima. Ziggy poslední dva kilometry velká krize a  opět strach z nakládání. Posledních 800m. Poslední kopeček dolů. Špalír diváku povzbuzuje. Jsme v cili. Strašně štastní, že jsme to dojeli!

Pomalu balíme a čekáme na výsledky. Přichází Lukáš a křičí, at vemu vlajku, že jsme druzí. Všichni se objímáme, máme obrovskou radost!!!

Děkuji všem psům za jejich bojovnost a obětavost, děkuji mému tátovi za pomoc při celém závodě a děkuji Lukášovi Čechurovi za pomoc na startu a při mazání.

Stálo to za to....

Ruda